INFORMACE O UŽITÍ COOKIES

Land Rover by rád používal soubory cookie pro ukládání informací do Vašeho počítače s cílem zlepšovat svou webovou stránku a nabízet Vám produkty a služby, o nichž jsme přesvědčeni, že by Vás mohly zajímat. Jeden ze souborů cookie, které používáme, je zásadní pro funkčnost některých částí webové stránky a byl již odeslán. Všechny soubory cookie z této internetové stránky můžete smazat a zablokovat, ale některé její prvky pak nemusí správně fungovat. Více informací o internetovém behaviorálním marketingu nebo o námi používaných souborech cookie, i o postupu, jak je smazat, naleznete v našem prohlášení o ochraně osobních údajů.

AKTUALIZACE PROHLÍŽEČE

Zjistili jsme, že nepoužíváte aktuální verzi prohlížeče. Aktualizace prohlížeče Internet Explorer na nejnovější verzi vám umožní prohlížet a používat tuto webovou stránku v plném rozsahu. Běžné procházení internetu bude rovněž bezpečnější, neboť aktualizace zohledňuje nejnovější bezpečnostní standardy.

NA TOTO MÍSTO SE PRAVDĚPODOBNĚ JEŠTĚ NIKDY ŽÁDNÝ ČLOVĚK NEDOSTAL

Phil Poulter popisuje průběh expedice Calvert Expedition z roku 1996 napříč Velkou písečnou pouští v Austrálii

„Hodně jsem toho procestoval v Austrálii, ale mým největším cestovatelským zážitkem byla expedice Calvert Expedition, která se vydala po stopách expedice z roku 1896, kterou vedl Lawrence Wells. Stanovali jsme na jednom místě, vzdáleném kterýmkoli směrem více než 1000 km od civilizace, a procházeli kolem skalních kreseb starých desítky tisíc let.

Bude upřesněno

Často nešlo okem rozeznat, kudy vede cesta. Projížděli jsme krajinou, kde byla tráva vyšší než naše vozidla, a občas jsme museli vylézt na střešní nosič, abychom zjistili, jakým směrem jelo vozidlo před námi. Jednoho dne pozdě odpoledne rozzářilo zapadající slunce traviny takovým způsobem, že žhnuly jako moře třpytícího se zlata. V této oslňující záři bylo ještě obtížnější jet ve stopách vozidla vpředu. Tento den jsme postavili stany brzy.

Jedna skupina novinářů přilétla vrtulníkem, aby se k nám ve svém čistém oblečení přidala na mimořádně obtížném písečném úseku. Cítili se uraženě, když seděli na svých zavazadlech a my jsme jim podali lopaty místo jednohubek a koktejlů, aby nám pomohli vyprostit několik vozidel z bažiny.

Jednu noc jsem se vydal asi kilometr pěšky z našeho tábora, posadil se na vrchol vysoké písečné duny a pozoroval z něj střídavě tlumenou záři z našeho táborového ohně a noční oblohu posetou hvězdami. Pomyslel jsem si: ‚Na toto místo se pravděpodobně ještě nikdy žádný člověk nedostal‘.“